Můj příběh

Jmenuji se Dagmar a toto je můj příběh...

Už jako malá holčička jsem neustále něco tvořila, malovala a vyráběla. Ať už to bylo cokoliv. Ruční práce mě odjakživa bavila a naplňovala.

Vyráběla jsem malinké ještěrky z korálků a pak je prodávala za korunu spolužákům. Táta se mi do teď směje, že jsem nad tím trávila hodiny a pak je prodala za tak málo. Ale mně to bylo jedno. Dělaly mi radost hlavně ty rozzářený oči.

O pár let později jsem se přihlásila na kroužek keramiky, který učitelka vedla v nádherném, podkrovním prostoru naší školy v Krkonoších. Milovala jsem, jak se při výrobě ztrácela v čase i prostoru. Úplné magično! Doteď mám hromadu těch výrobků. Dlouhou dobu jsem se ke keramice chtěla vrátit, což se mi nedávno podařilo a aktuálně mimo šití vyrábím vlastní keramiku a přidávám další originální kousky k prodeji.

S láskou vzpomínám, jak mě babička učila první stehy na látce a pak i na šicím stroji. A jak byla pečlivá! Paní krejčová. A já pomalu začala snít o malém butiku v Paříži.

Mé první návrhářské modely hrdě nosily panenky Barbie. Ty jejich oblečky byly hrozně nudný, tak jsem je oblékla podle sebe. Některé modely byly překvapivě nadčasové. Doteď nechápu, kde se to ve mně bralo.

Na střední škole jsem si bez váhání vybrala obor design oděvů Hodiny figurální kresby, malby, modelování střihů a praxe za šicími stroji. Čím víc jsem o návrhářství věděla, tím víc jsem to milovala. Na vysoké škole jsem pokračovala v oboru textilní řemesla. Dlouhé hodiny jsem tkala, paličkovala, studovala figurální malbu. 

Vzpomínám na mnoho dalšího chvil a okamžiků, které směřovaly k mému snu o vlastním obchodu s pomalou a udržitelnou módu. Ale to bychom tady byli ještě dlouho.

Za tuto klikatou cestu jsem vážně vděčná a z celého srdce děkuji vám, kteří jste stáli a stále stojíte při mně. Své rodině, nejbližším, ale i vám, milým zákaznicím. Protože bez vás by nic z toho nebylo možné. Děkuji!

Dagmar Součková

návrhářka pomalé módy a keramiky